(5) Avatar cesta k modrému probuzení na Pandoře

Co začít znovu? Na novém světě? Ta slova mě tíží jako kámen. Avatar není pro mne jenom film, od prvního okamžiku na plátně kina je to sen, sen o novém začátku, sen, který můžeme snít celý život ve své fantazii, sen o skutečné svobodě, který díky režisérovi Jamesovi Cameronovi smíme prožít. Jeden život končí, druhý začíná. Neexistuje jiná šance, je to poslední šance ke skutečnému životu, ke skutečnému probuzení. A pak to přijde, tvrdá, nepříjemná Pravda.

Tady už nejste v Kansasu, jste na Pandoře dámy a pánové, na to berte zřetel. Neustále, den co den. Kdyby bylo peklo, myslím, že po pobytu na Pandoře byste tam s chutí jeli na opušťák. (plk. Miles Quaritch)

Jack Sully místo svého bratra, kterého na Zemi zabili kvůli penězům, přijímá podivnou práci na Pandoře. Má se stát Avatárem kdy jeho mysl bude převáděna pomocí moderní technologie do uměle vypěstovaného těla, které je navrženo tak, že v sobě sjednocuje lidskou i mimozemskou DNA přírodního národa Na´vi který obývá Pandoru, zapadlou planetu daleko od Země. Na´vi jsou hodně podobní lidem, přesto v očích těch „mocných“ ze Země viděni jen jako hmyz, jako plevel, který vadí„bohatým, mocným pánům“ z planety Země v těžbě vzácného nerostu unobtainium.

Základní motiv filmu je jasný, je to stále se opakující téma v lidských dějinách, je to jako mor, ta nekonečná lidská touha vlastnit vše co se dá,unobtainium je tak paralelou na všechny důvody, kterými si lidský „sběratel“ vždy obhájí vpád kamkoli. Lidské dějiny jsou plné tohoto tématu, lidské dějiny jsou „temnou cestou“ sběratelů. Vize režiséra Jamese Camerona je tak znovu opakujícím se podobenstvím o lidské chamtivosti, o bídě „materiální“ budoucnosti, které schází vnitřní smysl.

Vraťme se však k ději filmu, Jack Sully, bývalý mariňák, který přišel o své nohy v nějaké jistě lidsky „spravedlivé“ válce se tady má stát Avatárem, poslem, který domorodce přesvědčí, aby co nejrychleji zmizeli od zdroje. Nic víc, nic míň. To mu také zcela „důvěrně“ sdělí jeho vojenský velitel plk. Miles Quaritch, program Avatár je jenom vědecké hra, od počátku jde o to vypudit domorodce po dobrém, nebo po zlém pryč z místa, kde bude probíhat těžba.

Jack Sully to ještě nevidí tak vypjatě, následuje jeho první probuzení v Avatárovi, první „znovuzrození“, přichází ničím nerušená extáze z pohybu v Avatárovi, Jack se cítí znovuzrozený, znovu cítí své nohy, znovu cítí vzrušení s pohybu, jeho první běh v novém těle je ničím nespoutanou extází, o kterou přišel při ztrátě svých skutečných nohou. Pandora ho okouzluje od prvního setkání, čerstvý vzduch, exotické ovoce, těžké okouzlení z ničím nespoutaného pohybu. Jako divák před plátnem v kině jsem doslova cítil dotek Pandory, dotek světa, který se začínal odkrývat v jiném světle společně s Jackem Sullym. Odkud režisér James Cameron čerpal svoji ohromnou vizi a ztvárnění Pandory? Jeho Pandora je skutečným živoucím světem hodným obdivu, vytrhne Vás z omezené reality a ukáže jiný svět. Jack se vydává v Avatárovi na první misi, poznává krásu Pandory, vnímá její krásu, je doslova „zamilován“ do její nedotknutelnosti. Toto první okouzlení končí v okamžiku, kdy se začíná setkávat s odvrácenou tváří Pandory, s přírodním peklem, kde každý tvor, kterého potkává mu najednou jde přímo po krku, končí tedy úvodní pohádka a přichází živé, přírodně nespoutané peklo. Ti zkušení vědí, že pokud neznáte prostředí ve kterém se pohybujete, pokud jste poprvé na neznámém místě v divoké přírodě, tak díky své neznalosti se opravdu setkáte s peklem, ti moudřejší časem pochopí, že peklo, je někde jinde, než v divoké nespoutané přírodě.

Na scénu přichází Na´vi. „Chtěl jsem Ti jen poděkovat, že jsi zabila ty potvory“, říká Jack Sully neznámé bojovnici z rodu Na´vi, když jej zachránila od jistého „setkání“ se smrtí v podobě útočících nočních tvorů v pralese Pandory. Odpověď je jiná než by Jack čekal za poděkování. „Neděkuj, za tohle se neděkuje, to je smutné. Jen moc smutné. Tak jo omlouvám se, za všechno co jsem provedl“ zkouší to Jack Sully znovu. Bojovnice rodu Na´vi, ale pokračuje „Všechno je Tvoje vina, vůbec umřít nemuseli. Moje vina, oni mě napadli, já sem ten špatnej?“ říká Jack. Bojovnice mu důrazně připomíná „Tvoje vina, si jako dítě, děláš hluk, nevíš co se patří.“ Jack neví, zkouší odpovědět „Když máš Ty lesní kámoše tak ráda proč si je nenechala ať mě zabijou?“ Tady a právě tady zaznívá osudová otázka, otázka na kterou přijde úderem blesku odpověď jenž je ústřední spirituální myšlenkou celého příběhu, tady v tomto okamžiku se čas zastaví a bojovnice prozradí svůj motiv pro záchranu Jacka Sullyho „Máš velkou odvahu, nebojíš se, ale hloupý, nerozumný jako dítě“ snaží se bojovnice odbýt Jacka jednoduchou odpovědí, ten skutečný důvod je ale hodně hluboko skrytý v její mysli. Jack se nenechá odradit, touží proniknout dál, chce se učit, má nekonečnou, naivní touhu po poznání, má v sobě odvahu vydat se tam, kam se doposud nikdo neodvážil.

Na jedné z větví pralesa na Pandoře dochází k podivnému úkazu, z nebe se na něj snáší podivné svítící bytosti připomínající medúzy, podle bojovnice semena posvátného stromu, velmi hodní duchové. „Co to mělo znamenat?“ ptá se Jack. Doposud neoblomná bojovnice v úžasu spatří podivné znamení a zve Jacka na novou cestu „Pojď, pojď.“ Nakonec se dostává až ke stromu, který Na´vi obývají. Není to jen strom, je to ten největší strom, který se majestátně klene nad Pandorou, tisíckrát silnější než sekvoj, zrozený jako div světa na Pandoře. Je to domov pro Na´vi. Je to strom, pod kterým se nachází, jak se Jack sully později dozví, největší naleziště unobtainia, zdroj, který touží Nebešťané, tak jsou nazýváni Na´vi lidé z planety Země, vlastnit i za krvavou cenu.

„Otče, zřím Tě.“ říká s upřímností a hloubkou bojovnice, náčelníkova dcera Neytiri. „Tohle stvoření, proč jsi ho sem přivedla?“ ptá se náčelník kmene a bojovnice mu hrdě odpovídá „Chystala jsem se ho zabít, ale ukázalo se znamení Eywy.“ Náčelník však trvá na svém „Říkal jsem Ti, že sem nesmí žádný Nebešťan. Jde z něho zápach.“ Do této napjaté situace vstupuje Matka, náčelníkova žena, duchovní kmene Na´vi, ta která vykládá Eywinu vůli „Jak Ti říkají? Proč jsi k nám přišel?“ptá se Matka a Jack upřímně odpovídá „Abych se učil.“ Matka se smutně podívá a pokračuje „Snažili jsme se učit jiné Nebešťany, je těžké naplnit šálek, který je už plný.“ No, můj šálek je prázdný, to mi věřte, zeptejte se doktorky Augustinové, nejsem vědec, podotýká Sully. „Co jsi zač?“ ptá se matka. „Býval jsem mariňák, to je bojovník námořně, pěšího klanu“ odpovídá Jack.

Nyní je rozhodnuto, bojovnice Neytiri, která ho našla a přivedla, bude Jacka učit moudrosti kmene Na´vi, nikdo s kmene Na´vi ještě netuší, že toto rozhodnutí zachránilo kmen Na´vi před budoucím zničením. „Uč se dobře Jack Sully, pak uvidíme jestli se Tvé šílenství dá vyléčit,“ rozhoduje rázně Matka. A Jack se učí dovednostem Na´vi, čím více se však učí, tím více odmítá přijmout svoji omezenou lidskou zkušenost, čím více vidí do tajemství života Na´vi tím více se snaží nepřijímat starý život. Je to osudové rozhodnutí, je to nejtěžší rozhodnutí od příchodu na Pandoru, je to smrtící rozhodnutí, které mu přinese brzo postavení zrádce,když se vědomě postaví proti zničení kmene Na´vi a jeho způsobu života kvůli mrzkému zisku. Rázně s vůlí bojovníka se snaží zabránit zničení posvátných stromů kmene Omaticaya z rodu Na´vi. Jeho zrada je zpečetěna, jeho vnitřní Tajemství je prozrazeno skrze povinný videozáznam, který mu jeho bývalý vojenský velitel vmete do tváře. Jack Sully se přiznává „Oni se svého domova nevzdají, za nic ho nevymění a za co taky? Za pivo? Oni nic z toho co máme nechtějí, všechno kvůli čemu mě sem vyslali byla jenom ztráta času, svůj rodný strom neopustí.“

Byl jsem bojovník, který si myslel, že může přinést mír. Dříve nebo později se člověk, ale musí probudit. Jack Sully

Eywa se dá přirovnat k lidské teorii Gaia Jamese Lavelocka.

V článku je většina odkazů čerpána z této recenze včetně podrobného popisu světa Avataru na tomto odkazu.