(3) Poselství filmového mýtu: Matrix, deset let poté

Psát o Matrixu, psát o jeho poselství znamená znovu vykročit na cestu do neznáma. Někomu se může zdát, že je to už stokrát, tisíckrát prozkoumaná cesta. Tolik článků, recenzí, tolik sepsaných knih kterým dal Matrix šanci spatřit světlo světa. Tolik nadějí a očekávání, tolik podnětů a otázek které Matrix vyslovil. Jsou tu skutečné a nepříjemné otázky, dají se najít na ně skutečné odpovědi? Je ještě šance najít neobjevené vnitřní poselství filmů série Matrix a Animatrix? Je vůbec důležité jít za příběh Matrixu jako pouhého komerčního filmu?Matrix se nedá ale odehnat pryč, nedá se říci, že za deset let už po vzoru mnohých filmů odešel do filmového důchodu, tento film se na rozdíl od jiných filmů stal [určitým kultem]. Druhým významem je také že se stal hlubokým poselstvím [pro dost významný počet lidí] pro které je zdrojem poznání, gnóze vycházející z hlouby pocitů na temné spirituální cestě, pro kyberpunkery, kteří oddělili komerční jádro filmu od vnitřního poselství motivující jejich jednání a vnímání [v Poušti naší Reality].

Co když svět není tím, čím se zdá, ale pouze nápaditou a důmyslnou hrou, která nám má zabránit vidět pravdu: že lidstvo je zdrojem potravy pro skryté bytosti, které ovládají všechny naše myšlenky, touhy a činy? Že „sdílená realita“ je pouhý snový svět, tvořený šesti miliardami názorů, které se všechny víceméně shodují na tom, že je to svět „skutečný“?

Matrix je Neovým reálným světem konce dvacátého století, kde prožívá svůj život, je to zároveň i náš konec dvacátého století tak jak ho známe my sami, svět který je odrazem přítomné kruté reality, svět podivné směsi vlastního uspokojení, svět který nezná dopad 11.září 2001, svět žijící v klidu, jenž byl tolik pohodlný na konci dvacátého století, svět euforie s dočasného období klidu a období světa bez války. Neo žije ve světě před bouří Reality, kterou jsme poznali později [co mu tedy vlastně chybí?]. Neo je [dokonalý vzor kyberpunkera] uzavřený před světem tam venku, za svým osobním rozhraním PC, je to posel hluboké samoty uprostřed světa [plného živých lidí] který žije [v Poušti naší reality].

Neo žije ve světe kde [originalita, nápad, jedinečnost, rozdílnost] jsou udušeny v suchopáru kybernetické pouště. Je nepřípustné se lišit, je to nepřípustné vyslovovat nové myšlenky, narušování není také povoleno, spánek je součástí snového světa [ničím jiným vlastně Matrix ani není, svět snů]. Z pohledu Nea je to [svět dusící skutečný život, svět nařízení, zákazů a příkazů a nalajnovaných životů] podle vzorce narození, dětství, škola, střední škola, vysoká škola, škola života, nudné zaměstnání, falešné vztahy, naprogramovaná partnerka dle vzoru, práce, manželství a smrt, to jsou ukazatele skutečného života, je to jasná neporušitelnost celistvého směřování, uzavřeného koloběhu myšlení. Odbourávat rutinu v myšlení, narušit ji, být jiný? To už vyžaduje vysoký stupeň odvahy. Musíme mít na paměti, že červená pilulka nás bude stát všechny iluze, jasně definované moudro, falešné a dogmatické vidění světa.

Otrokářem v Matrixu je na první pohled jasně definovaný nepřítel [máme rádi přece jasně definovaného nepřítele, nenutí nás to myslet sami za sebe a na naše osobní chyby a selhání]. Naším nepřítelem je přece v Matrixu [A.I.] Umělá inteligence zastoupená především agentem Smithem, bohužel ale pouze na první pohled, podle temného skrytého poselství je totiž otrokářem, Dravcem sobě samému jenom a vždy v tom nejtemnějším mýtu sám člověk. Tohoto člověka ztělesňuje v příběhu Cypher, který opakuje starý a známý příběh zrady. Pokud vnímáme život v určité osudovosti, stejně nás samotné nemine příběh Cyphera [Jidáše], znovu a znovu. [Takto se to stane] v podivném opakujícím se scénáři i v Matrixu, tímto opakujícím se motivem se Matrix stává moderním filmovým podobenstvím čerpajícím z určitého archetypu osvědčených postav a vlastností v příběhu, výhodou je že Matrix zpodobňuje toto podobenství takovou formou, že je opět možno vnímat vnitřní zlaté jádro již jednou prožitého příběhu z naší lidské historie.

Člověk je Dravcem schopným v rámci udržení fungování světa ochotně spolupracovat na vlastním otroctví. Je to náš [svět falešných otázek a falešných odpovědí]. Vybočit z tohoto světa znamená vybočit z normality, odejít ze systému a jasného řádu věcí, narušit status Q, je to téměř nemožné, neboť [jsi částí celku a na každém jednotlivci závisí chod celého stroje, jak říká stokrát opakovaná lež, jenže opak je pravdou]. Tak zní upřímné a tvrdé poselství Matrixu, je to svět slovy Morfea [který máš před očima, abys neviděl pravdu, že jsi jen otrok, Neo].To jádro, to zlaté jádro příběhu nám sděluje obrazně s drtivým dopadem, že tento svět je jenom světem iluze, světem, kde je člověk pouhou potravou [Castaneda] a nabitou baterií [Matrix], naprosto nekompromisně nahraditelným otrokem v bezúčelném světě.

Příběh nám také mimo jiné ukazuje jak nejsme schopni sami o sobě bez podnětu [ze světa tam venku] přijmout narušení našich smyslů. Morfesus tvrdě atakuje Nea a jeho vnímání, jeho smysly, aby mu otevřel oči v přijetí světa, který vidí kolem sebe jako nepříjemnou a svazující iluzi. Ne, nechce se nám vidět, ani nemůžeme, naše smysly, naše vnímání není tak jednoduché narušit. Je to jako kvadratura kruhu, je to jako gnostický had požírající svůj vlastní ocas. Můžete tomuto narušení po shlédnutí filmu [bez opakovaného shlédnutí celé série tomu nelze porozumět] věřit, nebo nemusíte, ale to neznamená, že na Vaší životní energii někdo skrytě za temnotou umělého světa nečeká. Jestliže je Matrix světem, který nás vysává, odebírá naši životní energii, jestli je to tvrdá, naprosto nekompromisní pravda je čas reagovat. Nelze odejít od filmu a zůstat chladným, že nás se přece tento svět netýká. Pokud nejste slepí, sami známe svět kolem nás s jeho neskutečnou psychopatickou chutí udusit nás třeba v pracovním procesu, ve vztazích, známe skrytý svět který je schopen nám nenechat místo pod sluncem, cokoliv s čím se setkáme v jádru naší existence se přece svým osobitým způsobem živí na naší energii. 

Nakonec je ale vize Matrixu a Neovo probuzení z nicoty Matrixu [džinem vypuštěným z láhve]. Můžeme se tak podívat jak se reálně [v Poušti naší reality] žije, stačí se přece pořádně rozhlédnout. Jenže nevědomost [jak je řečeno v Matrixu] je tak sladká.