(2) Hranice konstruktu: Trávníkář a Nirvána

[Víš jaké to je když zemřu? Sedím tam a čekám až zase začnu, je to ubíjející, to napětí, ten strach zase začít znovu, bez touhy, jen se potácet mezi životem a smrtí, je to asi stejné jako smrt ve Vašem světě, dostanou pořádnou ránu a pak se dívají jak život uniká, už jsou líní, víš, jakoby svázaní, pak ztratí vůli začít znovu. Je to pryč. A tak jak pěkně pomalu život ustává a jejich myšlenky se obracejí jinam nenacházejí už žádný důvod zůstávat tady, znudění k pláči, tak musí nabrat novou sílu, odhodlat se a začít nový život, to bys měl udělat, najít sílu osvobodit Lisu, pustit ji].

Když jsem si přečetl knihu Joshua Clover: Matrix narazil jsem hned na začátku na podivný název, který jsem si vypůjčil do názvu druhého dílu svého neúnavného hledání náboženského a spirituálního poselství, mýtu hluboko schovaného ve filmové tvorbě naší doby. Tento výraz[Hranice konstruktu] zahrnuje filmy v nichž hrdina nebo hrdinové se setkávají s Umělou virtuální nebo konstrukční realitou. Psát o těchto filmech a jejich poselství je pro mě známou cestou, cestou, kterou jsem s [hrdiny] ušel v osamocení svého osobního hledání. Znám je a oni znají mě, znám je a inspirují mě i v současné době. Stali se mými přáteli, bez ohledu na jejich [umělou]existenci. S každým filmem navštěvujeme [alternativní svět] který existuje sám o sobě. Na první cestu do virtuální reality mě zavedl v devadesátých létech film Trávníkář [The Lawnmower Man] se kterým jsem poprvé vkročil do světa za zrcadlem, do světa, kde bylo možné všechno, měl jsem rád hlavního hrdinu, nenáviděného zahradníka s menší inteligencí, opovrhovaného svým okolím. Chápal jsem jeho nadšení a viděl jsem sám sebe na jeho místě při splynutí s virtuální realitou. Objevil jsem nový svět, svět který přichází, svět virtuální reality. Tento virtuální svět jsem jako fanda do scifi očekával, těšil jsem se na virtuální realitu, která brzy pronikne do našeho[reálného světa].Vnitřní poselství filmu mě inspiruje dodnes, k překonání svých osobních hranic, k rozbití [umělého] a omezeného obrazu světa, vykročení na cestu ponoření a splynutí s realitou za našimi smysly. Byl to [obraz budoucnosti] který se přiblížil na dosah ruky, stále jsem čekal na zazvonění od nového panovníka virtuálního prostoru.

To zazvonění přišlo o mnoho let později s filmem [Nirvana], který mě zavedl na trochu jinou cestu, na cestu podivné budoucnosti, světa s lidmi jenž hledají jakoukoli zábavu, aby se odpoutali od nepříjemné a trpké reality prázdné budoucnosti přelidněného totalitního světa. Od prvního okamžiku mě Jimi, autor virtuálních počítačových her pro Okosama Star nenechá vydechnout, od prvního okamžiku zní [kyberpunkerské pocity] z podivného světa budoucnosti. Autor počítačových her Jimi, úspěšný programátor v osamělosti tráví celé dny zavřený mezi čtyřmi stěnami svého bytu v uzavřené čtvrti pro bohaté. Nic z toho, ale už pro něj nemá význam, zůstal sám bez své milované přítelkyně Lisy, která ho nedávno opustila bez vysvětlení.

Je sám, hluboce sám se svými myšlenkami ve svém digitálním prostředí. Vše pro něj ztratilo význam, nachází se [v poušti naší reality]. Jeho pocity, jeho první slova se prolínají s dalším podivným příběhem, který právě nyní začíná: [Vždycky jsem se z toho nějak dostal, tentokrát jsem v duši neměl ani jiskřičku naděje. Možná že ten pocit neznáte, vzbudit se ráno s přáním aby Vás zpátky pohltila bezesná noc, nebo ještě lépe, nevzbudit se vůbec. Nevím kde kdo z Vás zrovna teď je, představte si, krev Vám zřídla, je řídká jako voda, každá myšlenka padá k zemi, jako padlý pták, dechu se nedostává. Celé Okosama Star může jít do háje, připouštím, ztratil jsem se a teď se tu potácím. Počítač rychle polyká data společně s mými neodbytnými vizemi, sedím tady v tom hotelu a čekám. Indický virus ještě nebyl zapojen, vím, že by to mohl být můj konec, ale jsem docela klidný, vlastně jsem pořád na dálnici, nikdo ještě nelítá, pokoj 717 Hotel Chelsea. Zítra jsou vánoce, je neuvěřitelné, že to všechno začalo teprve před dvěma dny].

Po Jimiho začátku potkáváme i druhého hlavního hrdinu, detektiva s Jimiho [nové hry Nirvána která Vás dovede až na okraj společnosti, vnikne do Vaší mysli].Postupně zjišťujeme, že něco je jinak, něco není v pořádku, zvláště když detektiv hned na začátku podivným způsobem umírá. Vracíme se hned vzápětí k Jimimu, k jeho vzpomínkám, k jeho lásce Lise. Právě si přehrává její vzkaz zanechaný na videopásce: [Musím odejít Jimi, pro nás oba to bude lepší, život je příliš rychlý a já už neudržím krok. Jimi, jediné na čem mi kdy záleželo bylo Tvé štěstí, ale teď se ptám sama sebe, kdo jsem a proč?] Lisa je upřímná, upřímná ve svém osamění uprostřed světa, uprostřed jeho rychlosti, ten kdo má obraz krásy v srdci i hlavě ví, že je dobré se občas zastavit. Někdy ale zjistíme, že neudržíme krok s během tohoto světa a co nejvíce kacířské, ani nechceme udržet krok. Je to věk pracovních robotů, věk nepříliš vhodný pro člověka, je to věk kyborgů, nelidí zapojených čtyřiadvacet hodin v pracovním procesu, je to příběh taxikáře a dealera RR610, který bojuje čtyřiadvacet hodin o pracovní, jakékoliv příležitosti a vystihuje ho slogan: [Kdybyste něco chtěl Pane, všechno udělám]. Jim se pomalu vrací, pod vlivem tekuté marihuany do pracovního procesu pod termínem. Zapíná znovu hru Nirvána a snaží se opět být zapojen. Detektiv Soulo [už má jméno, není už neznámý pan Nikdo] se znovu ve hře probouzí do nemilosrdného, naprogramovaného světa hry a tentokrát se snaží přežít. Znovu kontaktuje svoji kurtizánu Marii v digitálním světě a vydává se na průzkum do divného světa herního prostředí se slovy: [Je to divný, je to zkažený].

Jimi zapíná hru, pozoruje detektiva Soulu a dává příkazy, detektiv zpočátku reaguje, ale pak se stane něco neočekávaného. Konec přijímání rozkazů [od příkazce tam z venku] a přichází otázka, přímá a nebezpečná, otázka schopná změnit život: [Kdo je tam? Ukaž se, kdo jsi?]. Hra je zkažená, hra je zničená, celá Jimiho práce je vniveč, detektiv už není poslušnou ovcí, má vlastní vědomí. Jim vypíná hru, snaží se pochopit co se stalo, snaží se vzbudit z podivného snu a vzbudí ho z něj samotný detektiv Soulo: [To budeš sedět a mlčet, mluv, vidíš jsem tady, jsem snad prase? Co jsem zač? Já vím, že jsi tam, no, musíme to probrat]. Jimi se naposled pokouší vzít pevně situaci do svých rukou: [Vem ten revolver]. Detektiv ale odmítá se už podílet na své postavě, už není ovladatelnou loutkou, už se probudil. Nastane neuvěřitelná situace, Jimi a Soulo se seznamují, překračují hranice virtuální reality, probuzení Soula asi způsobil počítačový virus, pro tentokrát dárce života [Co se stalo? Kontrola šla přes procesorovou jednotku Tvého počítače, obávám se, že je tam vir Jimi. Tak mi řekni kolik škody ten vir nadělal? Infikoval hlavní postavu hry, dal mu nějaké vědomí, umožnil mu hrát aniž by přijímal od někoho rozkazy, jako kdyby existoval]. Soulo reaguje po svém, jako živá osoba: [Hrál si někdy ve hře, která z tebe někdy nadělá kousky, musíš mi toho hodně vysvětlit, probereme to]. Rozhovor pokračuje a Soulo chce ven, ale sám pochopí, že cesta není, jediným způsobem je zničení před zařazením hry do prodeje. Poprvé zazní i otázka, která je hlavní otázkou celého příběhu: [Vybral jsi si správně Jimi, vedeš skutečný život? Rozhlédni se kolem, jistě máš leccos, krásné věci, nádherný dům, ale co když to vlastně neexistuje, co když je to jako tady? A Ty jsi jako já, víš co jediné tu nemůžu udělat, nemůžu přestat hrát, ale Ty můžeš, přestaň hrát Jimi, dokaž že jsi svobodný, vymaž mě Jimi]. Jimi se podívá Soulovi do očí, vidí že není svobodný, že svět jak ho znal není stejný, že někdo posunul hranice, cítí se být najednou součástí něčí umělé hry, myslí zase na Lisu v předvánoční atmosféře divného světa. Vydává se na cestu bez návratu, hledat Lisu a zničit hru, ještě neví a netuší, že cesta se nedá dopředu připravit, následuje podivný vzkaz od Lisy [Jako kdybys mě zavřel v jednom se svých světů, chtěl jsi mi udělat radost, ale Ty žádnou nemáš, jsi svázaný a unavený, já se ztrácím Jimi, už nemůžu déle čekat, odejdu, odejdu do Marakeshe za Joystickem, snad je na stejném místě v hotelu El-Rashid, je to tam trochu drsné, ale chci to zkusit, přinutí mě to mít oči otevřené, ne, prosím tě, nehledej mě Jimi. Nikam neutíkám, jenom neunesu to zajetí]. Lisa poznala co je to dno, poznala zajetí [moderního života], poznala uzavřenost v umělém světě, ve kterém se lidskost ztrácí. Jimi neuposlechne, vydává se na cestu, na místa kam by včera nikdy nepospíchal, žene ho touha, touha prožít smysluplně aspoň jeden jediný den.

Další postavou na cestě do neznáma je kyberpunker Joystick [Slepý Anděl] který mu může za úplatu [Jimi mu slíbí peníze z tajných fondů společnosti Okosama Star, které se nacházejí ve virtuálním prostředí vedle hry Nirvána] zničit Nirvánu. Společně začnou hledat způsob jak toho dosáhnout. Jimi vidí zase o kousek dál, potkal někoho komu Lisa důvěřovala, setkání s Joystickem mu ji znovu připomene: [Občas jsem si říkala, že bych se chtěla rozpustit ve vodě, aby mě to teplé horko pohltilo, vrátíš se, uvidíš vanu plnou vody, vytáhneš špunt a jak voda udělá glu,glu odtékám s ní]. Lisa se ale u Joysticka moc nezdržela, odjela dál do Mumbai City za jakým indickým guruem, další stopa na smutné cestě. Zatím co Jimi vysvětluje své poslání i způsob jakým Joystickovi hodlá zaplatit pohlcuje mě vždy jejich okolí, zní tam podivná směs hudby a zvuků a ještě divnější reklama: [Ahoj děti, jak se máte, tady je Váš šťastný Jack plavící se na drogové scéně. Mám úplný náklad všeho svinstva co se tady dá sehnat na dalších pár let, syntetická kolumbijská tráva, je to legální, je toho hodně a nedělá to neplechu, vymívání mozků, to je tak legální]. Jimi i Joystick se stávají v podivném kyberpunkerském posttotalitním světě štvanci, utíkají před firemním psychologem a nalézají společně řešení na otázku jak proniknout k penězům, zároveň běží i příběh detektiva Souly v neustálé herní smyčce, znovu a znovu umírá, je rozebrán Lovci orgánů bez možnosti volby a pak se vrací zpět. Nakonec po dramatickém útěku skrz společenství Padlých andělů [kyberpunkerů zaprodaných totalitnímu systému] a po krádeži auta se setkávají s Naimou, jedinou skutečnou kyberpunkerkou žijící ve svém vlastním podivném světě svázaném kafem a počítači. Je svobodná, svobodná jak ve svém poslání, tak ve své duši. Dokáže inspirovat Jimiho i Joysticka, nachází přirozená řešení, je mystičkou v podivném světě bez smyslu. Příběh se zdá na první pohled jednoduchý, jenže není to tak, je to příběh příběhů, odehrávajích se zároveň, v dokonale naladěné symfonii. Sledujeme dál Jimiho a Joysticka a Naimu na cestě, v online putování světem zítřka, světem ukazujícím zuby na beznadějnost situací na útěku. Naima je bezelstná, přirozená a praktikuje Karmajógu [Chci Ti něco říct, potřebuji sice peníze, ale dělám to i z jiného důvodu. A to? ptá se Jimi. Karma jóga, činy, znáš to, vždycky dávat víc, zvládat i nemožné pro lepší svět]. Naima zavede naše hrdiny na další cestu, neočekávaně na cestu do Mumbai City kde prožijí další dobrodružství s Avinashem a získají ničící virový program za záchranu života gurua, Jimi se zároveň dozví smutnou pravdu o Lisině smrti.

[Na útěku pronásledován tygrem se muž dostal na pokraj propasti, chytne se kořenu a visí na něm, jeho pach dojde až k tygrovy, přivře oči a dívá se, další tygr, který se dívá. A když visí nad propastí, krysa a lasička mu hryžou zápěstí a pak když se rozhlédl kolem najednou uviděl jahodu vedle své tváře, jako růži. Přiložil k ní svá hladová ústa, byla sladká a šťavnatá].

Naše putování je skoro na konci, tady přichází chvíle, kdy je čas plnit sliby, Jimi poté, co naši přátelé přežijí útoky od zabijáků s Okosama Star a Slepý Anděl následkem boje oslepne úplně musí nečekaně projít virtuálním světem sám skrz těžký antivirový systém schopný rozežrat mozek hackera Jimiho a zničit jeho šanci na splnění slibu. Jimi prochází virtuálním světem, bojuje sám se sebou, s nástrahami systému, se svými nočními můrami, se svými radostnými stránkami, každé zdržení, každé otočení zpět může hackera Jimiho stát život, nakonec se dostane nejen k penězům, ale i ke smazání hry Nirvána.

Jimi se loučí s přáteli a čeká po rozloučení s detektivem Soulou na poslední střet, poslední cestu. Splnil své sliby, může umřít s čistým kontem a vydat se na cestu zpět? Mám v hlavě stejně jako Jimi jeden s posledních rozhovorů Jimiho z detektivem Soulou [Víš jaké to je když zemřu? Sedím tam a čekám až zase začnu, je to ubíjející, to napětí, ten strach zase začít znovu, bez touhy, jen se potácet mezi životem a smrtí, je to asi stejné jako smrt ve Vašem světě, dostanou pořádnou ránu a pak se dívají jak život uniká, už jsou líní, víš, jakoby svázaní, pak ztratí vůli začít znovu. Je to pryč. A tak jak pěkně pomalu život ustává a jejich myšlenky se obracejí jinam nenacházejí už žádný důvod zůstávat tady, znudění k pláči, tak musí nabrat novou sílu, odhodlat se a začít nový život, to bys měl udělat, najít sílu osvobodit Lisu, pustit ji]. Nirvana je daleko složitější film, než se někomu může po prvním shlédnutí zdát, vracím se k němu znovu a znovu, poslouchám myšlenky, vnímám plnost slov, prožívám splynutí s postavami příběhu, jsem jeho součástí.

Proč putovat online s Nirvánou? [Protože surfování je hra bez návratu, je to napořád]